11. Falešný vladyka Kryštof Načeracký ze Semanína

     13.10 2013

 

  Erb a přídomek „ze Semanína“ patrně bylo žádané zboží své doby. Už z první kapitoly našeho seriálu víme, že společně se Šudy jejich predikát „ze Semanína“ a erb směli užívat Danielové ze Semanína, a to za patřičný poplatek a s povolením královské komory.  Příbuzní patrně nebyli a v heraldice se tento vztah, praktikovaný v šestnáctém a sedmnáctém století, nazývá erbovní strýcovství. Erbovní strýcové, zpravidla měšťané, si tímto způsobem zvýšili rodovou prestiž, ačkoliv za pravé šlechtice považováni nebyli.

   Někdy po roce 1600 se objevuje Kryštof Načeracký ze Semanína, nebo též Načerace (dnes Načeradec nedaleko Tábora). Jde o táborského měšťana, který byl například v roce 1602 berním úředníkem pro Bechyňský kraj1). Vystupoval jako vladyka ze Semanína, užíval pečeť s erbem Šudů ze Semanína a prokazoval se tzv. majestátem – listinou královské komory, potrvzující jeho přijetí mezi erbovní strýce Šudů2). 

   Eliáš Šud ze Semanína, viz kapitola 7 našeho seriálu, se o jeho vystupování dozvěděl, označil jeho erbovní příslušnost za zfalšovanou, kromě jiného i proto, že majestát, kterým se Kryštof Načeracký prokazoval, postrádal šest pečetí ze sedmi povinných a požádal Načerackého o vydání falešného majestátu, pečeti i zlatého prstenu s erbem vladyků ze Semanína. Protože Kryštof Načeracký mezitím zemřel, majestát i pečeť Eliáši Šudovi vrátila vdova Načeracká. Nevrátila však zlatý prsten s erbem. Eliáš Šud se proto obrátil na královskou komoru, která vrácení zlatého prstenu vdově Načeracké prostřednictví táborské městské rady nařídila3). Potomci Načerackých ze Semanína nejsou známi.

 

                                                                                             

                                     

Erb Šudů ze Semanína měl vyrytý falešný vladyka na zlatém prstenu

 

1) http://www.psp.cz/eknih/snemy/v11c/1605_07/t014000.htm

2) http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/cmh2-521-540.pdf

3) Časopis musea království českého, ročník 1899, strana 322-324, článek 21:

     Falešný vladyka ze Semanína, autor: Václav Schulz, Praha