21. Erb rodu ze Semanína, jeho varianty a erby od něj odvozené

                                                                                                            6.3. 2016

   Erb rodu ze Semanína užívalo několik rodin. Několik dalších rodin obdrželo erb ze semanínského odvozený.  Naposledy byl erb předlohou pro současný znak obce Semanín. Novodobé představy o vzhledu erbu se však odlišují od dokladů autentického používání členy rodu. Jak k uchýlení od původní předlohy došlo?

 

  Erb rodu ze Semanína a jeho varianty

  Původní erb, tedy obrazové znamení a přídomek ze Semanína, obdrželi společně Mistr Mikuláš Šud a Daniel ze Semanína majestátem krále Ludvíka Jagellonského, vydaným v roce 1525 v Budíně v den Povýšení svatého Kříže. Originál majestátu je nezvěstný. Jeho znění je však zaznamenáno opisem v městské Knize zelené zápisní z roku 16141).  Text opisu je snadno čitelný, působí úplným a precizním dojmem. Majestát zmiňuje malířské zobrazení erbu, které však v opise chybí. Slovní popis bohužel není vypovídající natolik, aby z něj vyplynula jednoznačná varianta zobrazování erbu.

 

      Popis erbu v nymburské Knize zápisní zelené1): Totiž štít na dvé rozdělený, zlatem a červeným okolo vynášený, půl zlatého a půl červeného, v červeném štrych bílý šmikem dolů, v štítu dvě ze dvanácti znamení nebeských, totiž v zlatém Kozorožec našeré barvy, kterýž má zadek podobenství mořské ryby a v červeném bílém štrychu váha zlatá z pěti hvězd zlatých udělaná, a nad štítem helm turnýřský na krajích zlatem vynášený, nad helmem koruna zlatá, v koruně dvě křídla, jedno půl zlatého a půl šerého a druhé půl červeného a půl bílého, mezi křídly hvězda zlatá, okolo helmu helmdek z jedné strany šerý a zlatem a z druhé červený a bílým vynášený

 

    Nejstarším zobrazením erbu bez tzv. klenotů je znak bratrského kněze Jindřicha Daniela ze Semanína v kancionále Písně duchovní evangelické z roku 1576. Erb s těžko čitelnými detaily, ale zobrazený i s klenoty a s monogramem HDZS, je také na vazbě Nového zákona, který J.Daniel v téže době vlastnil. Teprve třetí autentický doklad používání erbu a to sice otisk pečeti na listině Simona Daniela ze Semanína, patrně synovce kněze Jindřicha, z roku 16242), dovoluje závěr, že Danielovská větev rodu ze Semanína používala erb skutečně v podobě zobrazené v kancionále. Otisk pečeti popsal Antonín Haas takto: … štít svisle rozdělen ve dvě poloviny, v pravé kozoroh s rybím ocasem, v levé pruh od horního pravého rohu k dolnímu levému a v něm tři hvězdy, nad pruhem i pod ním po šesticípé hvězdě, nad helmem s rozvilinami mezi ptačími křídly šesticípá hvězda a po stranách písmena SDZS.

 

  Obr.1: Detail vazby Nového Zákona (vytištěn roku 1568, autor Jan Blahoslav), původně vlastněný J.D. ze Semanína,

dnes uložen v Národní knihovně v Praze. Foto: NK Praha

                                                                                              Obr.2: Písně duchovní evangelické,  tisk 1576 v Ivančicích, znak u písně č. 703                      

 

 

    Obr.1: Otisk pečeti Simeona Daniela ze Semanína na listině z roku 1624, Zemský archiv v Opavě, Archiv Žerotínsko – Vrbenský, inv. č. 901 a 902

                                                                                                                                  Obr.2: Meraviglia-Crivelli4) (1886), obr. tabule č. 30  

 

 

 

    Další doklady podob semanínského erbu jsou již z odborné historické či heraldické literatury 19. a 20. století. Slovní popisy erbu z textu majestátu opsaného do nymburské Knihy zápisní zelené, tedy bez vyobrazení, publikoval s charakteristickou nepřesností v přepisu nejméně od roku 1860 několikrát Antonín Rybička3). Nepřesností bylo vynechání údajů o zlatošedém křídle z popisu erbu, zatímco zlatošedé přikrývadlo zmínil. Tato nepřesnost umožňuje sledovat, kdo údaje přebíral dále. Stejnou chybou zatížené obrazové zpodobnění erbu vladyků ze Semanína, pouze s červenobílými křídli, podává v heraldickém atlase R.J. Meraviglia-Crivelli z roku 18864). Neupřesňuje zdroj, ale protože v životopise semanínského rodu uvádí pouze astrologa Mikuláše Šuda, jeho syna Eliáše a vnuka Jana, je zřejmé, že údaje pocházejí pouze z nymburských archiválií šudovské větve, či ještě přesněji vzhledem k chybné barevnosti křídel, z článků A. Rybičky. A nepřesnosti se začaly zmnožovat. Meraviglia-Crivelli si, patrně pouze podle vlastní představivosti, domyslel chybějící údaje - například pro zobrazení symbolu vah výslovně uvádí 5 hvězd v poloze 1,2,2. Pomíjí údaj o šikmosti bílého pruhu v červené polovině štítu (v majestátu je uvedeno „šmikem“) a zobrazuje ho svisle. Protože ani v nymburském opise majestátu není způsob dělení štítu na poloviny upřesněn, zvolil ze dvou možností tu nesprávnou, štít rozdělil vodorovně.

     Tak vznikla nesprávná varianta semanínského erbu, která  ovlivnila následná novodobá znázorňování – Vojtěchem Králem 19015), Augustem Sedláčkem 19256), Milanem Myslivečkem 19937) a nakonec Zdeňkem Velebným8).

 


Obr.1: Mysliveček: Erbovník (upraveno autorem)  Obr.2: Kresba: Zdeněk Velebný, 2012  Obr.3: Patrně nejsprávnější podoba erbu od Tomáše  Urbana        

 

  

    Co semanínský erb znázorňuje? Je odvozen z hvězdopravecké profese Mistra Mikuláše Šuda ze Semanína. Základem jsou dvě nebeská znamení. Kozoroh v antickém mytologickém zobrazení s rybím ocasem. Tuto podobu na sebe vzal bůh Pan, též Faun, když prchal po obloze – napůl v podobě kozorožce, aby se nezřítil z výšek, napůl v podobě ryby, aby překonal i hlubiny vod. Pan je samotář, trávící noci hrou na flétnu nymfám.  

   Souhvězdí Kozoroha je znamením zimního slunovratu, předzvěst prodlužujících se dnů a jara.

   Váhy jsou symbol nestrannosti a vyzrálosti. U učenců symbol nestranného objevování pravdy (vzpomeňme např. Galileiho odvolání obíhání Země kolem slunce, když mu šlo o život).  Na obloze zvěstují Váhy podzimní rovnodennost, čas setby ozimů.

 

   Erby a znaky odvozené z erbu rodu ze Semanína

 

   Epizodkou v užívání rodového erbu ze Semanína je neoprávněné používání erbu „falešným vladykou“ Kryštofem Načerackým v letech cca 1600 - 1609. Proti jeho příslušnosti k rodu se ohradil Eliáš Šud ze Semanína, syn astrologa Mikuláše,  u královské komory a dosáhl odevzdání erbovních insignií od Načerackých9).

 

   Od rodu ze Semanína je odvozen erb Šturmů z Hranic10), udělený císařem Ferdinandem v roce 1556 Adamu Bakaláři čili Šturmovi z Hranic, jehož manželkou byla Ludmila, rozená Danielová ze Semanína. Šturmovský erb je zjednodušením semanínského: obsahuje pouze červenou a stříbrnou barvu, figuru kozoroha s rybím ocasem a jedinou šesticípou hvězdu. V klenotu má navíc znamení učenosti a duševního rozhledu: hůlku obtočenou dvěma hady, na níž stojí holubice. Zajímavou variantou erbu, patřící nejspíše Adamu Šturmovi z Hranic, je znak s kozorohem a dvěmi hvězdami v kancionále Písní duchovních.

  Šturmům z Hranic byl roku 1614 císařem Matyášem erb polepšen o modrou barvu a o figuru loubku, tj. úzké čelenky, oplétané růžemi, která již na původním šturmovském erbu zdobila turnajský helm. Loubek je opět symbolem humanitní vzdělanosti. Erbovní privilegia byla při polepšení erbu zároveň rozšířena na Bohutovské z Hranic.

 

Obr.1: Erb Šturmů z Hranic, autor Tomáš Urban  Obr.2: Písně duchovní evangelické, tisk 1576 v Ivančicích, znak u písně č. 703

Obr.3: Polepšený erb Šturmů a Bohutovských z Hranic, autor Tomáš Urban

                               

   Posledním odvozeným znamením z erbu rodu ze Semanína je současný znak a prapor obce Semanín, udělený Poslaneckou sněmovnou ČR v roce 2003. Znak vytvořil Zdeněk Velebný. Vyšel z předlohy Meravigli-Crivelliho, proto je štít dělen vodorovně. Nůž je atributem sv. Bartoloměje, kterému je zasvěcen kostel v Semaníně.


              

          Obr.1:  Znak obce Semanín, autor Zdeněk Velebný                             Obr.2: Prapor obce Semanín, autor Zdeněk Velebný       

 

    

 

 

Použité zdroje:

1) Kniha zápisní zelená, používaná v letech 1588-1614, foliant 286 a 287. Fond: Archiv města Nymburk,

     bez inventárního čísla, Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé n. L.

2) Antonín Haas: Archiv žerotínsko – vrbenský, listiny a listy z let 1497-1624, vytištěno 1948, str. 360-361

3) A. Rybička: O Nymburských rodinách erbovních, str. 93; článek v: Památky archeologické, svazek 4, 1860

                       M. Mikuláš Šud z Semanína, hvězdář český, str. 321; článek v: Živa, svazek 4, 1861

                       Královéhradecké rodiny erbovní, 1873

4) Rudolf Johann Graf Meraviglia-Crivelli: Der Böhmische Adel (1886), strana 37, 38, obrazová tabule 30; na webu:                          

          http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/meraviglia1886-031-040.pdf

5) Vojtěch Král z Dobré Vody: Heraldika: souhrn pravidel, předpisův a zvyklostí znakových se zvláštním zřetelem ku

    zemím Koruny České, díly 1 a 2, Praha, 1901, str. 315 (2. díl)

6) August Sedláček: Českomoravská heraldika - část zvláštní, IV. odd. – Rodiny erbovní a přistěhovalé, 1925,

     str.: 435 a 436

7) Milan Mysliveček: Erbovník: aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě podle starých

    pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví, Svazek 1, 1993

8) kresba erbu rodu ze Semanína na soukromou objednávku, vytvoření znaku pro obec Semanín  

9)   blíže viz kapitola: Falešný vladyka Kryštof Načeracký ze Semanína na webu:

      www.historie-semanin.webnode.cz

10) blíže viz kapitola: Adam Bakalář (z Litomyšle) čili Adam Šturm z Hranic na webu:

      www.historie-semanin.webnode.cz