8. Simeon Daniel ze Semanína, účetní Mecklenburska, purkmistr Lešna

                                                                      17.6. 2013

 

   Někdo má život jednotvárný, někdo plný zvratů. Simeon (též Simon) Daniel ze Semanína žil „jako na houpačce“. Je potomkem danielovské větve rodu „ze Semanína“.  Na začátku 17. století se objevuje v Hradci Králové. Sem přišel patrně z Mladé Boleslavi, neboť se v roce 1618 oženil s Markétou Čenvicovou, vdovou po Janu Čenvicovi z Libína,  významném hradeckém obchodníkovi, který v Boleslavi vlastnil dům1). S Markétou vyženil i domy v Hradci Králové („Čenvičovský statek“), ve kterém s manželkou žili. V letech 1619 – 1628 zastával různé funkce v městské radě. Byl konšelem, s primátorem úředně vyjížděl například do Prahy a byl též výběrčím krajských kontribucí2).           

   Konečně v lednu roku 1628 učinil další z osudových kroků: vystoupil v městské radě jako „radní písař, který obci mnoho prospěl“ a prohlásil, že na císařův rozkaz se mají z království odebrat všichni, kteří nemohou přijmout římskokatolické náboženství. Dodal, že podle tohoto rozkazu se chce zachovat i on. Poděkoval radě za ochranu a požádal o domovské vysvědčení, aby se i s rodinou mohl odebrat pod ochranu knížete Albrechta z Valdštejna, který vzhledem ke své moci stále ještě mohl navzdory císařské vůli nekatolíky zaměstnávat3).  V tu dobu z Hradce Králové z důvodů rekatolizačních tlaků odešlo s rodinami do exilu 28 protestantů, vesměs movitých rodin4).

      Albrecht z Valdštejna v rámci svých výbojů v letech 1629-1631 držel Mecklenbursko. Zde jako regenta obsadil Kustoše z Lipky (tvrz Lipka u Nasavrk u Chrudimi). Simon Daniel pro českého regenta pracoval jako účetní. Dlužno říci, že v mecklenburských análech není jejich správa hodnocená pozitivně. Jejich úkolem bylo zejména kontribuovat - zabavovat materiál a finanční zdroje pro vojenské aktivity generalissima Valdštejna. Záhy však do Mecklenburska vtrhli Švédové. Kustoš i Simon Daniel padli do zajetí, ve kterém několik let zdravotně strádali a byli rádi, že se vůbec nakonec vykoupili5). Posledním zvratem v životě Simona Daniela, který se do Čech jako protestant zejména po Valdštejnově pádu nemohl vrátit, je exil ve slezském Lešně, kde přebýval např. i Jan Amos Komenský. V Lešně se na sklonku života Simon Daniel ze Semanína stal purkmistrem4). Zemřel v roce 1654, ještě před zkázou města polskou domobranou, která českým exulantům oplatila vstřícnost k (z polského hlediska) nepřátelským Švédům. Ale to už je jiný příběh.

                                 

Otisk pečeti s monogramem SD a ZS (v horních rozích pečeti) a podpis Simeona Daniela ze Semanína na listině z roku 1624, Zemský archiv v Opavě, Archiv Žerotínsko – Vrbenský, inv. č. 901 a 902

 

     

                                             Osudová místa Simeona Daniela ze Semanína

 

 

1)  Archiv Matouše Konečného, Svazek I., Část I. Kněžská korespondence Jednoty bratrské z českých diecézí z let 1610-1618,

     Jiří Just, Scriptorium 2011, rejstřík osob: Čenvic z Libína

2)   Královéhradecké rodiny erbovní, Antonín Rybička, 1873  in: http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/rybicka1873.pdf

3)   Exulanti Královéhradečtí, Ladislav Domečka in: Památky archeologické a místopisné, díl XX., 1903, str. 139,

in: http://www.archive.org/stream/pamtkyarcheolog00prazgoog/pamtkyarcheolog00prazgoog_djvu.txt

4)   Historie o těžkých protivenstvích církve české, Jan Amos Komenský, KAPITOLA XCVI. Reformací Hradecká, 

in: http://texty.citanka.cz/komensky/perz2-40.html

5)   Jahrbuch für Geschichte, Band 36, 1871 In: Jahrbücher des Vereins für Mecklenburgische Geschichte und Altertumskunde, strany 1-28,

in: http://mvdok.lbmv.de/mjbrenderer?id=mvdok_document_00002299