7. Eliáš Šud ze Semanína, představený konzistoře podobojí

                                  6.2. 2015

 

  Eliáš Šud je jedním z pěti dětí zakladatele rodu astrologa Mikuláše Šuda. Po studiích na jezuitské škole vstoupil do augustiniánského kláštera v Mělníku a absolvoval pražskou fakultu literních umění. Roku 1569 byl vysvěcen arcibiskupem Antonínem Brusem z Mohelnice na kněze, ale už roku 1570 přestoupil k utrakvistům1).  Roku 1571 nastoupil na faru v Sadské, oženil se2) a v letech 1591-1605 povýšil a působil jako děkan v Nymburku. Kariéru naplnil roku 1609 jako farář hlavního utrakvistického chrámu v Praze  - Týnského kostela a  následně se stal představeným konsistoře podobojí, což byl v té době nejvyšší zemský úřad evangelických církví. Při nástupu do předsednictví konsistoře Eliášovi odpůrci zpochybňovali platnost Eliášova kněžství, než se ukázalo, že byl svěcen pod jménem Eliáš Ročovinus, neboť ještě jako augustinián mělnického kláštera byl adeptem na převora partnerského kláštera v Ročově na Lounsku3). Administrátorem konzistoře podobojí byl do 29.5. 1614, kdy podlehl moru4).

   Eliáš měl devět dětí. Tři dcery se v Nymburku provdaly. Synové Mikuláš a Eliáš5) vystudovali shodnou pražskou fakultu a byli správci různých škol v Čechách3). Syn Jan vystudoval a stal se knězem v Lipsku. Tito tři synové ještě se synem Danielem zemřeli mladí. Syn Šimon v roce 1626 z rekatolizačních důvodů z Nymburka odešel neznámo kam a konečně syn Václav Šud ze Semanína, měšťan nejprve v Mělníku, se stal roku 1630 v Nymburce purkmistrem 6). Zejména Václavovi potomci jsou pokračovateli nymburské větve Šudů a někteří z nich se  ještě do nymburské historie zapsali.

 

  Týnský chrám poblíž Staroměstského náměstí v Praze. V letech 1419 -1621 byl ústředním chrámem kališnické strany v Českém království a byl svědkem mnoha významných událostí. Působil a pohřben je v něm například arcibiskup Jan Rokycana, pohřben je tu i Tycho de Brahe. Kostel navštívil král Václav IV., císař Zikmund nebo král Jiří z Poděbrad, který nechal po smrti v chrámě pohřbít své srdce. 

Foto z: www.miroslavmolnar.blog.sme.sk

 

 

1) Časopis společnosti přátel starožitností, svazek 47, strana 20

2) Karel Kožíšek, František Josef Čečetka, František Brzák: Poděbradsko: obraz minulosti a přítomnosti a přítomnosti, 1906

3) Zikmund Winter: Život Církevní v Čechách: Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století, Svazek 1, 1895, str. 334-335

4) Fr. L. Rieger, Slovník naučný, díl IX., Praha 1888

5) Nicolaus Šud a Semanina Nimburgenus je uveden v roce 1605 na jezuitské fakultě pražské univerzity a Eliáš Šud a Semanina na shodné fakultě v roce 1606; Václav V. Tomka: O počtu študentů Akademie Karlovy v Praze v druhé polovici 16.  století, Časopis Českého Musea, Svazek 22, Díl 1, rok 1848, uložení originálu: Bavorská státní knihovna

6) Bílek, Tomáš Václav, 1819: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. (1882), str. 1077, 1164-1167