18. Jan Šud, velkoobchodník se suknem a vlnou v Litomyšli a Praze, +1522

                                           23.3. 2015

   Jan Šud je nejstarší známou osobností z rodu ze Semanína. Přesněji řečeno, rod získal vladycký predikát až v roce 1525 zásluhou Janova syna, astrologa Mikuláše, kdy už byl otec po smrti.

   O Janu Šudovi jsme doposud věděli jen to, že byl soukeníkem a městským radním v Litomyšli a že zemřel v roce 1522 v Praze. Pohřben byl v tehdy utrakvistickém chrámu Svatého Havla. To o něm sdělil syn Mikuláš v předmluvách svých odborných knih a přitom si stěžoval na chudobu, která ho údajně neopustila až do smrti.

    Něco tu však nehraje. Jak známo, Mikulášova nejbližší rodina byla natolik bohatá, že mohla vlastnit i celé vesnice. Například za Všechlapy u Nymburka, které přijal jako zástavu, otec Jan Šud půjčil 900 kop českých grošů¹). Pražské zmínky o obchodu se suknem a vlnou ukazují Jana Šuda jako jednoho z největších tehdejších kupců v oboru²). Mikulášova sestra Anna se vdávala v roce 1531 s věnem 50 kop grošů³) a sestra Saloména vlastnila v té době osadu Radimek na Kolínsku⁴) atd. Co se v rodině stalo?

   Existují závěti Jana Šuda a o něco později zemřelé manželky Doroty⁵). Otec ji sepsal v roce 1521. V ní vyčlenil z rodinného majetku čtyři díly, tři rozepsal dcerám a jeden napsal synovi. Připojil však komentář v tomto smyslu: Co se mistra Mikuláše, syna mého, týče, nezasloužil, abych jemu odkázal jednu kopu, tak, jako mi nikdy k žádnému potěšení nebyl. Vždycky mě trápil jak jen mohl. Dluhů jsem za něj platil mnoho, do kterých se zadlužil bez mého vědomí. Nikdy mě nežádal o žádné své potřeby a o nic mě nechtěl prosit. Co jsem pro něj dělal, dělal jsem sám ze své otcovské milosti, už v jeho mládí a i tehdy, když dlel v cizině. Nikdy mi za to nebyl dost vděčný ... Zajímavá je podmínka získání dědického podílu. Kdyby Mikuláš přestoupil k Jednotě bratrské, jeho podíl měl být rozdělen chudým.

   Manželka Dorota sepsala závěť v roce 1528. To již byla po Šudově smrti podruhé vdaná. V závěti byla ještě vyhraněnější: rozdělila majetek pouze mezi dcery⁶).

   Ze závětí nezjistíme, k čemu v rodině došlo. Víme pouze, že syn Mikuláš Šud podmínku nepřestoupení k Jednotě bratrské neporušil – zůstal členem utrakvistické strany, zasedal v kališnické konzistoři a v roce 1548, když se opět dočasně nad Jednotou stahovala politicko náboženská mračna, dokonce přemlouval litomyšlské bratry pozavírané v hradčanském vězení, aby od Jednoty přestoupili k utrakvistům. Ani s majetkem na tom nebyl patrně nejhůře. Ten ovšem nemusel pocházet z rodinného dědictví, mohl jej získat svou celoživotní astrologickou a publikační činností. Minimálně o dvou z jeho pěti dětí, Eliáši a Vavřinci, je známo, že byli jednak univerzitně vzdělaní a jednak vlastníky městských domů.

    Dodejme, co ještě víme o Janu Šudovi. V Litomyšli vlastnil v roce 1490 dům na náměstí vedle čp. 91⁷), kde je dnes nezastavěný prostor s úpravou pro  veřejnost. Ve Vysokém Mýtě prodal v roce 1513 dvůr Apolonu Rychnovskému. Někdy v té době patrně přesídlil i s rodinou natrvalo do Prahy. Praha byla překupním centrem celé země pro sukno a vlnu, zejména obchod s vlnou se v Čechách podstatně rozvinul po roce 1510. Znamená to, že Jan Šud podnikatelsky zachytil nastávající rozvoj vlnařství a z regionálních litomyšlských poměrů se vypracoval na zemskou špičku. Přesto oproti kupní síle např. norimberských obchodníků byli ti pražští pořád slabší váha²).

    O majetkovém spojení se Semanínem či dokonce o semanínském původu rodiny Šudů, jak praví místní legenda, však není nic známo.

mapa Litomyšle – podklad převzat z: https://archivnimapy.cuzk.cz/cio/data/main/cio_main_02_index.html

Císařský otisk stabilního katastru Čech z roku 1839, Copyright: Česká republika - Zeměměřičský ústav

1) https://www.vsechlapy.cz/o-obci/ds-1010/p1=1007

2)  Československý časopis historický, vydal Historický ústav (Československá akademie věd), 1956, str.: 555 a 556

3) Lumír: týdeník zábavný a poučný - Svazek 15 - Stránka 474

4) Pozůstatky desk zemských království Českého: r. 1541 pohořelých, Josef Emler, 1870, též:  

    https://cestyapamatky.cz/kolinsko/radimek

5) Archiv hlavního města Prahy, fond rukopisů: 2142 SMP, Kniha testamentů 1518 – 1564, foliant E5 –E10

6) Zvon: týdenník beletristický a literární, 1904 str: 156, signatura VKOL: II 67.765/ 4(1904)

7) Památky archaeologické - Svazek 9 - Stránka 510, 1874, signatura VKOL: Vf II 325.001/ 9(1871-1873)