23. Jednota bratrská v Semaníně

16.2. 2018

   Ve svazku č. VII Akt Jednoty bratrské, uložených v Národním archivu¹), je na foliantě (dvoustraně) č. 162 text, popisující některé detaily ze života bratrského sboru v Semaníně:

  Zpráva o věznění Jakuba rychtáře semanínského až do usmrcení

  Ve vsi, kteráž slove Semanín, od Litomyšle dobrou míli na tu stranu k Lanškrounu byl rychtář Jakub jménem člověk dobrý a bratr pobožný, ano i podle světa jak na sedláka náleží dosti rozumný a lidem potřebný. Ten od mnoha let hned z mladosti své až do starosti tu rychtářem byl a dobře se jakž na něho slušelo po ta všecka léta choval …

  Když pak před léty kazatelé bratrští mezi ně i do té vsi chodívali a slovo boží jim kázávali, našli se i mezi nimi, kteříž ho rádi poslouchali, a že neměli místa, kde by se k slovu božímu slušně scházeti mohli a kostel ve vsi jejich téměř pustý od mnoha let stál, faráře neměli, leč někdy jednou v rok o posvícení kněz (tj. kališnický) jim v něm mši odsloužil. I pobídli se ten rychtář a někteří jiní, aby do něho chodili a bratry požádali, aby jim tam kázávali. I tak se na to snesli a na to svolili, ta všecka osada k tomu povolení dala. A potom … služby boží konali, což bratři darmo beze všech úplatků z milosti pro Boha rádi činili a několik let tu sbory mívali a služby boží vedli. A také ten kostel opatrovali, opravovali, aby nepustl, ježto by v těch letech, kdyby bratři nebývali v něm a nenakládali naň, tuším dokonce byl zpustl. Pak někdy v těch časech před lety několika, když v tom kostele metli a něco poklízeli, nalezl ten rychtář někde v koutě obraz pána Krista a panny Marie malovaný na nějaké tabuli a již zatuchlý a červy snědený i polámaný. I  zvedl to mezi jiné kusy prken a dříví a dal domů nésti, potom zrubal to vše s jinými na drva (a dal na tom) ryby vařiti …

        Výřez z foliantu č. 162 ve svazku č. VII z tzv. Akt Jednoty bratrské či tzv. Herrnhutských foliantů¹). Iniciály J.Č. (vlevo) značí Jana Černého, bratrského historiografa a spoluredaktora předmětného svazku, pozdějšího biskupa Jednoty.

   Rychtář si svým počínáním – náboženským i rychtářským, tj. např. oprávněným vymáháním trestů za obecné přestupky, nadělal ve vsi nepřátele:  … Když Litomyšl se vším k ní příslušejícím panstvím, i s tím Semanínem, kdež ten rychtář byl, vzal král panu Kostkovi, tehdy hned ti sedláci (kteří se chtěli pomstít) se také pozdvihli na bratry a nedali v tom kostele více sbory mívati. Potom pak i všude jinde sbory zastavené brzo byly ...

  Zpráva pokračuje líčením útrap rychtáře Jakuba, uvězněného přes půl roku od adventu 1547 ve studeném a „smrdutém“ sklepu, odolávajícího výslechům z neoprávněného pobírání peněz a bratrských politických úkladů. Žalobci neuspěli a v závěru se ho pokusili alespoň přimět k přestoupení ke kališnické straně. S litomyšlským utrakvistickým knězem Martinem (účastnil se též přemlouvání dalších litomyšlských bratrů, vězněných v roce 1548 na Pražském hradu) se v závěru svého věznění již dohodl na přestupu. Než však stačil přestup stvrdit veřejným přijímáním při utrakvistické mši, zemřel. Blíže též kapitola Přelomový rok 1548.

    Je tedy zřejmé, že v Semaníně existoval samostatný laický sbor (respektive nižší správní jedotka "kazatelská stanice"). Shromáždění a též nějaké údržbové práce bratři konali v místním kostele, který příležitostně navštěvovali jak bratrští kazatelé, tak alespoň jednou v roce na posvícení kališnický kněz. Šlo tehdy ještě o starý dřevěný gotický kostelík, který přežil další století, než byl definitivně v roce 1696 nahrazen dnešní kamennou novostavbou.

___________________________________________________________

1) www.badatelna.eu/fond/1014/reprodukce/?zaznamId=1511150&reproId=1232749