20. Daniel původem ze Semanína a Daniel soukeník

28.2. 2016

  Daniel je zakladatelem rodu Danielů ze Semanína. Společně s mistrem Mikulášem Šudem byl povýšen do vladyckého rodu, byl jim udělen erb a přídomek ze Semanína, což popisuje majestát krále Ludvíka Jagellonského z roku 1526. Majestát známe pouze z opisu v nymburské městské Knize zápisní zelené¹), pořízeného před rokem 1614, kdy syn Mikuláše, Eliáš, působil v Nymburku.    

   Mikuláš Šud a Daniel jsou v majestátu v úvodu listiny jmenováni v této formě: Slovutní Mistr Mikuláš Šud; a Danyhel z Semanina, věrní naši milí … Dále jsou v majestátu oba povýšení jmenováni ještě několikrát, ovšem vždy bez přízviska. Teprve v závěru listiny je uvedeno královské svolení s používáním vladyckého přídomku „ze Semanína“ pro oba. Danielovo jméno v úvodním oslovení oddělené středníkem od Mikuláše a přízvisko „ze Semanína“ je náznakem, že právě Daniel měl zaužívané semanínské přízvisko již před udělením majestátu. Byl by to zatím první a jediný doklad semanínského původu někoho ze zakladatelů rodu ze Semanína.    

    Z opisu majestátu o povýšení do vladyckého stavu: Slovutní Mistr Mikuláš Šud; a Danyhel z Semanina, věrní naši milí ¹)

   Přímo o Danielovi ze Semanína jsou zmínky skromné. Ví se však o jeho rodině. Manželku měl Kateřinu. Přátelila se s Bonuší, manželkou litomyšlského bratrského tiskaře Pavla Olivetského, která ji ve vlastní závěti zmiňuje jako Kateřinu Danyhelku²). Též v gruntovní knize Litomyšlského panství³) je k roku 1547 zapsaná jako Kateřina Danyhelka, ovšem již jako ovdovělá. Děti měli Danielovi tři: Jana, nakladatele knih a podílníka stříbrného dolu a Ludmilu, manželku Adama Bakaláře, o nichž pojednávají samostatné kapitoly tohoto seriálu, a syna Gabriela.

   List ff litomyšlské gruntovnice³) se zápisem o půjčce Kateřině Danyhelce, končící větou: Dali k tomu vůli Jan a Gabriel, synové její, kterýmž ta lúka kšaftem nebožtíka Danyele po smrti její náleží.

   Obě poslední zmínky naznačují, že Daniel i Kateřina ze Semanína ani v roce 1547 nepoužívali v městských písemnostech vladycký přídomek. Potom se nabízí otázka, zda Daniela nehledat v archiváliích pod jiným jménem. Například v souvislosti s koupí domu pro tiskárnu Pavlem Olivetským v roce 1525 je uveden jako ručitel „Daniel soukeník“⁴). Je známa část závěti Daniela soukeníka⁵) z roku 1542, kterou odkázal nějaké polnosti bratrskému knězi. Text se nachází v litomyšlské Knize zápisů z roku 1515, nehovoří se v něm však o žádných rodinných příslušnících, kteří by umožnili identifikovat Daniela soukeníka s Danielem ze Semanína. Poslední indicií, již po smrti Daniela, je dluh rodiny Olivetských rodině Adama Bakaláře za sukno v roce 1543²). Propojení totožností obou Danielů tak zatím ještě nelze prokázat.

1) Kniha zápisní zelená, používaná v letech 1588-1614, fond: Archiv města Nymburk,

     Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé n. L.

2)  Časopis Národního musea, Oddíl věd společenských, ročník 1962, stránka 208

3)  fond Velkostatek Litomyšl, inventární číslo: 17397, roky 1518-1565, list: ff

4)  Časopis Národního musea, Oddíl věd společenských, ročník 1962, stránka 206

5)  Zikmund Winter: Život církevní v Ĉechách. Kulturně-historický obraz z 15. a 16. století, svazek 1, 1895, str: 485

6)  Acta Musei Nationalis Pragae: Historia - Svazky 35–36, 1981, str.: 29