4. Jindřich Daniel Švarc ze Semanína, dvorní kazatel Rožmberků na Bechyni
1.3. 2013
Kazatel Jindřich Švarc, též Švorc1a), patří do větve Danielů ze Semanína. Je patrně vnukem Daniela, zakladatele danielovské větve „ze Semanína“. Narodil se roku 154115). První zmínka o Jindřichu Danielovi Švarcovi je k roku 1557, kdy je zapsaný mezi bratrskými studenty na univerzitě ve Wittenbergu jako Jindřich Švarc z Litomyšle12,16). Nejprve působil v Ivančicích u bratrského biskupa Jana Blahoslava. V roce 1566 byl členem poselstva k císaři ve věci Jednoty bratrské, v roce 1569 byl ordinován na kněze a působí v Mladé Boleslavi15). V roce 1575 se jako pomocník biskupa Jana Kalefa účastní jednání o tzv. České konfesi, tedy jednání o uspořádání věroučného a právního rámce pro oficiální působení nejpočetnějších církví v českém království – římskokatolické církve, utrakvistické církve a Jednoty bratrské3). Zápisy bratra Jindřicha jsou dodnes významným zdrojem informací o průběhu jednání 2). V roce 1583 je účastníkem výpravy Karla ze Žerotína do Říma15), rovněž působil ve sboru Jednoty v Dřevohosticích (žerotínské panství).
Když Petr Vok s manželkou Kateřinou z Ludanic jako stoupenci Jednoty bratrské hledali dvorního kazatele na své sídlo na Bechyni, Karel ze Žerotína jim doporučil kazatele Švarce. Jindřich Daniel Švarc do služby nastoupil roku 1583, stal se důvěrníkem Kateřiny z Ludanic, s Petrem Vokem se také často stýkal a na zámku v Bechyni měl svůj byt1b). V Bechyni Jindřich Daniel Švarc vedl bratrský sbor, pro který architekt Baltazar Maggi přestavěl původní hradní kostel sv. Jiří. Modlitebna se dochovala dodnes v pozdější přestavbě na sýpku9). Ke dvoru Kateřiny z Ludanic Jindřich Švarc přivedl své příbuzné: svého bratra Bohuchvala, neúspěšného správce panství Helfštýn a dcery či neteře Lucku, Annu a Barboru Danielovy14), které byly členkami fraucimoru Kateřiny Rožmberské z Ludanic. Anně a Barboře postupně Petr Vok vystrojil svatbu. Kazatel Švarc je v blízkosti Petra Voka ještě v roce 1599, kdy už panství Bechyni Vok tři roky nevlastnil1a).
V roce 1600 je již Jindřich Daniel Švarc opět v Mladé Boleslavi, kde se stal na rok správcem místního sboru Jednoty bratrské. V roce 1601 zapsal do itineraria, sborové "provozní" knihy : "v úterý po Cantate šel jsem odsud pryč…“ 10). Vrátil se do služby ke Karlovi ze Žerotína na jeho rosické panství, v roce 1606 s Karlem ze Žerotína navštívil na Třeboni Petra Voka z Rožmberka1b). Umírá v roce 161113).
Nevíme, zda Jindřich Daniel Švarc v pozdějších letech pobýval například v Brandýse nad Orlicí, jako tomu bylo u majitele panství Karla ze Žerotína nebo i u biskupa Jana Kalefa, který v Brandýse dožil. V tom případě by se znovu přiblížil Semanínu, podle kterého se jmenoval. V Semaníně v tu dobu čeští bratři působili, jak dokládá zmínka o nejmenovaném semanínském rychtáři, který před rokem 1547 zchátralý a nepoužívaný kostel v Semaníně upravil na bratrský sbor5). Bylo by potom možné, že by se semanínskými bratrskými souvěrci přišel do kontaktu. Navíc je známo, že v roce 1579 Vratislav z Pernštejna jako majitel litomyšlského panství, kam patřil i Semanín, souhlasí se setkáváním českých bratří v Člupku. Člupek totiž patřil k žerotínskému panství Brandýs nad Orlicí a je poměrně blízko Semanína6). Bratrské aktivity Semanína naznačuje i semanínský zvon z roku 1609. Lijec zvonu, luterán Donát Šretr, blíže viz kapitola 9 tohoto seriálu, dodával zvony pro více bratrských středisek se žerotínskými vazbami.
1. Figurína kazatele Jindřicha Daniele Švarce ze Semanína v expozici zámku Bechyně, foto: správa zámku Bechyně
2. Zámek Bechyně, zakroužkovaná je bývalá bratrská modlitebna, později sýpka, foto z: www.ivo-turista.ic.cz
Zámek Kratochvíle, kam se příležitostně uchyloval Petr Vok, doprovázený svými dvořany. Zámek samotný je obkroužen ohradní zdí, která má v nárožích a mezi nárožími zakomponované stavby pro ubytování sloužících. Jako bydliště J. D. Švarce se uvádí dům v jihozápadním nároží17), bohoslužby slavil v kostelíku na protilehlém nároží. Jedna z nedochovaných doprovodných staveb pro sloužící hostila Martina Grejnara z Veveří na Mysletíně, rožmberského účetního, jehož manželkou se stala Anna Danielová ze Semanína8), Jindřichova dcera či neteř. Foto z: https://slon.elsatnet.cz/fotky/david-s/restaurace-penzion/img00027.htm
V polském Národním muzeu ve Varšavě se dochoval dřevořezbami hojně doprovázený kancionál s názvem Písně duchovní evangelické autora Jana Blahoslava, vydaný druhotně v bratrské tiskárně v Ivančicích roku 1576. Má slavnou a pohnutou historii. Napřed jej roku 1589 zakoupil Petr Vok z Rožmberka. Roku 1594 jej získal a osobním vpiskem a podpisem opatřil „J.D. z Semanína“. Od něj kancionál přešel do majetku Karla ze Žerotína, který jej s bratrskou knihovnou vyvezl s sebou do emigrace v Polsku. Vzácný kancionál putoval mnohými sbírkami, až se dostal do varšavského národního muzea7). „J.D. z Semanína“ je Jindřich Daniel ze Semanína, tedy kazatel Švarc.
Titulní list kancionálu Písně duchovní evangelické, vydaný v Ivančicích roku 1576, exemplář Vědecké knihovny v Olomouci.
Vpisek Jindřicha Daniela ze Semanína v jeho kancionálu: Za tyto písně Jeho mi[losti] pan, pan Petr Vok z Rožmberka ráčil dáti 60 thalaru Prachařovi Léta Paně 1589 o letnicech. Potom Léta Páně 1594 mně jsou dány od Její mi[losti] paní když se rkšrelyd (?) C.S.I.S J.D. z Semanina manu propria (vlastní rukou), fotokopie: Muzeum Narodowe w Warszawie, sygn. SD 715
V bohatě ilustrovaném kancionálu s několika stovkami písní pro všechny možné příležitosti náboženského života jsou zobrazeny také erby a osobní znaky desítek podporovatelů, mecenášů či pomocníků Jednoty bratrské. Na straně 703 v oddíle nazvaném O almužnách svatých je též erb rodu ze Semanína, tedy erb Jindřicha Daniela Švarce ze Semanína, patrně jako poděkování za Jindřichovy služby pro biskupa Blahoslava či přímo na přípravě kancionálu.
Detail erbů. Levý erb patří rodu ze Semanína, zobrazuje dvě nebeská znamení - Kozoroha (zobrazován s rybím ocasem) a Váhy (na šikmém bílém pruhu). Erb vpravo je zjevně ze semanínského odvozen, obsahově je zjednodušený a patří nejspíše spřízněné osobě. Může jít o erb Adama Šturma z Hranic, viz 14. kapitola tohoto seriálu.
Itinerarium boleslavského sboru - zápis Jindřicha Daniela: Léta páně 1600 5. listopadu; 23. neděli po s.[vaté] Trojici vyhlášen jsem od b.[ratra] Zachariáše Aristona ve sboru Boleslavském za správce toho sboru a nazejtři čeládka karmelská mně svěřena k opatrování i spravovaní. Jindřich Daniel z Semanína (jméno dopsáno dodatečně cizí rukou), součást tzv. Archivu Matouše Konečného, foto: Mgr. Pavel Sosnovec, Muzeum Mladoboleslavska
Nový zákon autora Jana Blahoslava, vydaný v roce 1568, uchovávaný v Národní knihovně v Praze. Tento výtisk vlastnil kazatel Jindřich Švarc, proto je na čelní a zadní vazbě vyražen erb rodu ze Semanína a monogram HDZS (Henricus Daniel ze Semanína). Na Českokrumlovsku exemplář získali po Bílé Hoře Jezuité. Foto: NK Praha
Úvodní list zmíněného Zákona. Patří-li některé ruční vpisky kazateli Švarci, ještě není probádané. Foto: NK Praha
K potomkům kazatele Švarce. Dům č.p. 19 v Panské ulici v Českém Krumlově, kam se roku 1597 za Martina Grejnara, rožmberského účetního, vdala členka fraucimoru Kateřiny Rožmberské z Ludanic Anna Danielová ze Semanína8), dcera či neteř kazatele Švarce. V domě je dnes hotel se stylově zařízenými místnostmi, které renesanční období evokují. Dalšími členkami fraucimoru byly Barborka a Lucka "Danielky"14).
Fotografie z: www.residence-muzeum-vltavinu.hotel.cz/photos.
Poznámky:
1a. Vácslava Březana Život Petra Voka z Rosenberka, in : Staročeská bibliotéka, číslo V., vydání Mareš František, 1880 in: https://www.archive.org/stream/ivotpetravokazr00begoog/ivotpetravokazr00begoog_djvu.txt.
1b. Citace vybraných úryvků z knihy Život Petra Voka z Rosenberka:
str. 101: 8. martii (1583) bratr Jindřich Švortz dostal se sem na Bechyni za správce duchovního mé ženě; poznamenal osobně pan Petr Vok
str. 117: (proběhly) stavební úpravy zámku Bechyně, včetně přistavění komínu k pokoji bratra Jindřicha
str. 217: Octobris 13. (1606) přijel na Třeboň pan Karel z Žerotína z Moravy z Rosic s svým kaplanem starým Jindřichem Švorcem; 16. odjel.
2. Ernst Denis: Konec samostatnosti české – části na: https://texty.citanka.cz/denis/ksc4-1p.html#R947
3. K tehdejším církvím v Čechách. Utrakvistická církev, též kališnická, byla nejblíže římskokatolické. Odlišovala se například přijímáním pod obojí, ale dodržovala svěcení vlastních kněží katolickými biskupy. Při rekatolizaci většina utrakvistů přestoupila ke katolické církvi, kde ještě nějaký čas přijímali pod obojí. K utrakvistům patřili do pobělohorské rekatolizace zejména Šudové ze Semanína. Jednota bratrská, též čeští bratři, byla česká protestantská církev, jejímiž členy byli zejména Danielové ze Semanína a v roce 1547 také semanínský rychtář. Po rekatolizaci čeští bratři buďto emigrovali, nebo přestoupili do katolické církve, přičemž svou bratrskou víru často utajeně uchovávali dále. Luteránská církev byla státně uznaná církev, uspořádaná podle odkazu Luthera v německo jazyčných zemích s protestantskou tradicí. Proto luterány byla například zvonařská rodina Šretrů, která do Čech přišla ze Slezska a do Semanína dodala v roce 1609 zvon. I nález kachle v Semaníně s poprsím luteránského knížete Fridricha Saského, naznačuje určitou spojitost Semanína s luteránstvím. Luteránství mělo vliv na utrakvisty i Jednotu bratrskou. Mnoho českých protestantů při rekatolizaci do „luteránských“ zemí emigrovalo. V Semaníně došlo někdy v období 1620-1700 k výměně obyvatelstva. Důvodem může být protestantská emigrace.
5. Ferdinad Hrejsa: Dějiny křesťanství v Československu, díl V., 1948, str.: 141
6. Milan Skřivánek: Litomyšl 1259-2009 město kultury a vzdělávání, 2009, str. 119.
7. Sixteenth- and Seventeenth-century Music Prints at the National Museum Library in Warsaw, Paweł Gancarczyk, Institute of Art. Polish Academy of Sciences, Warsaw, str. 60-63, in: https://mazowsze.hist.pl/files/Musicology_Today/Musicology_Today-r2007-t4/Musicology_Today-r2007-t4-s57-66/Musicology_Today-r2007-t4-s57-66.txt
8. https://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/mesto_objekt_pan19.xml
9. https://www.hrady.cz/index.php?OID=1298
10. tzv. Archiv Matouše Konečného, nalezený v r. 2006 - dle Mgr. Pavel Sosnovec, Muzeum Mladoboleslavska
11. Zdeňka Karlová, Zdeněk Kampr: Kronika mladoboleslavská od Mistra Jiřího [Kezelia] Bydžovského sepsaná, Mladá Boleslav, 1935
12. Ferdinad Hrejsa: Dějiny křesťanství v Československu, díl V., 1948, strana 245
13. Ferdinad Hrejsa: Česká konfesse, její vznik, podstata a dějiny, 1912, strana 87
14. Jihočeský sborník historický, svazky 69 - 72, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2000, strana 9
15. J. Otto: Ottův slovník naučný, 23. díl, heslo Schwarz, Praha 1905